Hosté 21. ročníku festivalu Tvůrčí Afrika
Emile Lansman

Emile Lansman je belgický novinář, pedagog, specialista na africkou a quebeckou literaturu, neúnavný organizátor kulturního života, nakladatel. V roce 1989 založil vlastní nakladatelství (Lansman Editeur), které získalo velké renomé nejen v Belgii, ale v celém frankofonním světě především svou soustavnou péčí o vydávání divadelních textů a prací s autory nejen z Evropy a Severní Ameriky, ale také z Afriky. Z původně neznámých autorů, jejichž texty Emile Lansman vydal, se někteří posléze proslavili; jako např. Gao Xingjian, nositel Nobelovy ceny z roku 2000, či Sony Labou Tansi, Koulsy Lamko nebo většina afrických autorů, jejichž hry vyšly v edici Současná hra Divadelního ústavu, a které festival Tvůrčí Afrika od roku 2002 pravidelně představuje českému publiku a čtenářům, včetně letošního hosta – Érica Delphin Kwégoué. Emile Lansman byl hostem Tvůrčí Afriky už v roce 2009. Nyní přijíždí jako host podruhé, a to u příležitosti oslav 35. výročí vzniku jeho nakladatelství a dlouholeté vzájemné spolupráce s Tvůrčí Afrikou.
Eric Delphin Kwégoué je herec, režisér, dramatik a také bývalý raper. Dosud napsal asi dvacítku her. Jeho první skutečně uznávaná hra se jmenuje L’ombre de mon propre vampire (2008, Stín mého upíra), a vznikla z pocitu zmaru a deprese. Život před sebevraždou autorovi zachránila jóga a divadlo. Ovlivnilo ho setkání s dokumentárním divadlem. Do té doby psal pouze fikce, od té chvíle se však rozhodl věnovat pouze dokumentárnímu divadlu. Tak vznikla i jeho poslední hra À cœur ouvert, která získala Prix RFI 2023. Tento thriller věnoval kamerunskému novináři a rozhlasovému moderátorovi Martinezi Zogovi, který za to, že informoval o vládní korupci v Kamerunu, byl unesen a posléze zavražděn. Martinez Zogo nebyl prvním ani posledním novinářem, který byl v Kamerunu takto chladnokrevně zabit. Proto mnozí uprchli ze země, kde se již necítili bezpečně. V Kamerunu ostatně nežije ani sám autor, svůj druhý domov našel ve Francii. Některé jeho hry narazily na odpor režimu v rodné zemi. Takový byl osud dramatu Out (2013) o homosexualitě, která je v Kamerunu nelegální a tvrdě pronásledovaná, nebo textu La ménopause du quotidien (2020, Každodenní menopauza) o dvaačtyřicetileté vládě prezidenta Paula Biyi. V rámci Tvůrčí Afriky představíme monodrama Taxiwoman, v níž autor vypráví příběh mladé ženy, která se chce stát taxikářkou, což je zaměstnání, které v její rodině vykonávají všichni muži. Naráží však na předsudky patriarchální společnosti. Zároveň představíme performanci Afrika se do Vatikánu nedostane (Afrique n´ira plus au Vatican). Jde o působivý rituál očištění a zakořenění.
Eric Kwegoue

Dan Bosembo

Dan Bosembo je mladý, všestranný umělec z Demokratické republiky Kongo. Herec, zpěvák a tanečník. Vystudoval Národní institut umění a zábavy. Od roku 2016, kdy zaujal svým monologem Le résistant (Houževnatost), se vydal na dráhu vypravěče. Na 9. Hrách frankofonie v rodné Kinshase vybojoval v roce 2023 pro svoji zemi bronz v sekci vyprávění.
Guyaume Boulianne se narodil v St. Boniface v Manitobě a vyrůstal v Meteghan Centre v Novém Skotsku. Všestranný umělec, multiinstrumentalista, známý jako jeden ze zakládajících členů skupiny Cy, také básník a vypravěč. V roce 2024 vydal svoji první sbírku básní nazvanou Nâ. V roce 2023 reprezentoval Kanadu na Hrách Frankofonie v Kinshase, kde zaujal svými originálními příběhy i stylem vyprávění. To ostatně představí nyní i v Praze a Pardubicích.
Guyaume Boulianne

Eva Danišová

Eva Danišová – romská prozaička, překladatelka, vypravěčka, členka Klubu romských spisovatelů
Paramisara a terénní sociální pracovnice. V roce 2007 získala Cenu Mileny Hübschmannové za
povídku Pal miro papus (O mém dědečkovi). Její povídka Vánoce 1944 zvítězila v soutěži serveru
Romea.cz „Romské Vánoce“. Autorské pohádky Čardášová princezna a O dvou kočičkách jsou
součástí antologie pohádek Otcův duch a jiné pohádky romských autorů (2012). Ve své tvorbě zdařile
zaznamenává proměny způsobu života Romů v Československu 2. pol. 20. století. Na své dětství
prožité u prarodičů, kteří ji vychovali, vzpomíná v cyklu povídek Moji milí (2014). Povídky Kozačky a
Usmrkaná holčička jako panenka z tohoto cyklu se dočkaly překladu do němčiny. Česky psaná novela
Mít někoho svého vyšla ve sborníku současné ženské romské prózy Slunce zapadá už ráno (2014).
Maria Sináková – je prozaička, publicistka, vypravěčka, kariérní poradkyně a kontaktní pracovnice
kladenské pobočky Člověka v tísni. V minulosti pracovala jako asistentka senátorky Adély Šípové.
Debutovala povídkou Díky, brácho, (el., 2021). Její texty se objevily mj. v Lidových novinách,
kulturním čtrnáctideníku A2, obtýdeníku Tvar, týdeníku Respekt a ve sbírkách Všude samá krása
(Kher, 2021), Samet blues (Kher, 2021) a almanachu romského literárního klubu Paramisara Fameľija
nadevše (Slovo 21, 2024).
Maria Sináková
