Hosté 21. ročníku festivalu Tvůrčí Afrika
Burundská dramatička a herečka, spoluzakladatelka divadelního souboru "Troupe les Enfoirés
de SaNoLaDante", který uvedl několik jejích her. Její tvorba je známá i v mezinárodním
kontextu: drama Un peu de tout beaucoup de rien bylo uvedeno v rámci dramaturgické řady
"Langues d'Afrique" na Festivalu Les Récréâtrales v Burkině Faso v roce 2020 a v roce 2022
byla hra Procès aux mémoires součástí rozhlasových čtení " ça va ça va le monde", kterou na
Avignonském festivalu pořádá rádio RFI. Hra Les Rassérénnées, kterou napsala společně s
Mathildou Faure, byla v roce 2023 několikrát uvedena v Bujumbure a letos vyrazila na africké
turné. Její nejnovější dílo Je me souviens très bien (La Fabrique des fictions) se objevilo na
jevišti v listopadu 2024 v Lomé v Togu. Byla loňskou rezidentkou programu UNESCO
Praha-město literatury. Během svého pobytu napsala hru Sestry z Východu.
Laura Sheïla Inangoma
Elemawusi Agbedjidji
Dramatik, režisér a herec pochází z Lomé v Togu, nyní žije ve Francii. Hercem se stal v roce
2006 pod vedením Alfa Ramsèse v divadelní společnosti Louxor. V letech 2012-2016 pak
účinkoval v hrách režiséra Davida Bobée, z kterých můžeme zmínit např. Shakespearova
Romea a Julii nebo Lukrecii Borgiu od Victora Huga. Podílel se na založení ensámblu FAKO
du Togo, což ho přivedlo k realizaci vlastních režijních projektů. Má magisterský titul v oboru
režie a dramaturgie z Univerzity Paříž X. Než se začal věnovat divadlu, studoval antropologii
na Univerzitě v Lomé a své znalosti lidských vztahů a chování využívá při psaní divadelních
her. Elemawusiho hry byly inscenovány ve Francii, Beninu, Togu, Německu a Kongu. Mezi
jeho publikovaná díla patří hra Si tu sors, je sors! (Lansman Éditeur, 2016), napsána ve
spolupráci s Gustavem Akakpo a uvedena na festivalu v Avignonu v rámci čtenářského cyklu
RFI, Transe-maître(s) (Editions Théâtrales, 2018) a La Chute infinie des soleils (Éditions
Théâtrales, 2024). V říjnu roku 2023 měla premiéru jeho hra Psyché 17 v inscenaci Jana-
Christopha Gockela v Berlínském Deutsches Theater a v únoru 2024 byl jeho text Une si
longue lettre du frère de caoutchouc vaincu par la neige à sa femme z Transe-maître(s)
uveden jako součást představení Black Label Davida Bobée a rappera JoeyStarr. Elemawusi
získal řadu ocenění a obdržel podporu od Centre National du Livre a Francouzského institutu
v Paříži. Jeho hra Transe-maître(s) získala několik ocenění a nominací, včetně Prix
Text’Avril 2019 a užšího výběru na Grand Prix de la littérature dramatique 2019 a na Prix
RFI Théâtre 2018. V roce 2019 byl jmenován rytířem francouzského Řádu umění a literatury.
Je uměleckým ředitelem lomského festivalu La Fabrique de fictions a píše texty pro
významná německá divadla Deutsches Theater a Münchner Kammerspiele. Během svého
pražského pobytu v rámci projektu UNESCO – Praha, město literatury pracuje na hře
inspirované pohádkou o Jezinkách. Příběh chce přenést do současné doby a řešit téma
uzavření svého nitra před světem a to, jak se naše nahlížení na svět a co vidíme, mění
v závislosti na tom, kde se nacházíme – zvláště v době, kdy ve většině evropských zemí
pozorujeme znepokojivý vzrůst extrémních a nacionalistických hnutí.
Žije ve Vratislavi, pochází z umělecké rodiny, dětství na konci 60. let prožila v Guineji
Conacry.
Jako novinářka a redaktorka kulturní rubriky listu Gazeta Wyborcza (1990-2012) dodnes úzce
spolupracuje se svými novinami a také s odbornými časopisy věnovanými filmu a divadlu.
Vystudovala polskou filologii na Vratislavské univerzitě, během doktorandského studia na
Polské akademii věd se zabývala africkými rituálními maskami národa Nuna v Burkině Faso.
Zajímá se o divadlo, film a kulturu tradičních etnik ve frankofonní Africe. Je autorkou řady
článků na toto téma a spolupracuje také s festivalem mizejících kultur Brave a s univerzitami,
kde organizuje návštěvy, prezentace a představení lidí západoafrické kultury.
Kromě novinářské činnosti se věnuje také reportážní fotografii. Uspořádala více než dvacet
samostatných a skupinových výstav. Nejvíce se věnuje kultuře a životu obyvatel západní
Afriky, kam cestuje od roku 1996.
Magda Podsiadly
Caya Makhélé
významný dramatik, prozaik, básník, výtvarník a nakladatel z Konga-Brazzaville, žijící
ve Francii. Poprvé byl hostem Tvůrčí Afriky v roce 2003, kdy také navštívil Mezinárodní knižní veletrh
Svět knihy. Od té doby se do České republiky pravidelně vrací. Českou kulturou se nechává inspirovat
ve svých dílech, např. divadelní hře Sortilèges (Čarování), inspirované Dvořákovou Rusalkou. Nebo
v románu Les matins de Prague (Pražská jitra). Pobyt v Kafkově domě v rámci rezidence UNESCO –
Praha, město literatury zúročil k napsání hry 7 Métamorphoses de Mytho (Sedm Mythových proměn)
a namalování obrazu Kafka blues. Jeho hru Bajka o lásce, pekle a márnici uvedl v Divadle Na Prádle
režisér Petr Hruška. V Českém rozhlase pak režisérka Lída Engelová. Prostřednictvím svého
nakladatelství Acoria šíří Caya Makhélé také povědomí o české literatuře ve frankofonních zemích.
průkopníci překládání her frankofonních autorů a autorek z Afriky
v České republice. První desítka jejich překladů vyšla v edici Současná hra Divadelního ústavu. Šlo
skutečně o historický počin. Do roku 2003 byly totiž do češtiny přeloženy pouze anglofonní hry
Nigerijce Wole Soyinky a Athola Fugarda z Jihoafrické republiky. Tyto hry se v Čechách nikdy nehrály.
Na rozdíl od překladů z francouzštiny manželů Lázňovských. Jejich překlady her frankofonních
afrických autorů a autorek tvoří základ české africké divadelní knihovny, kterou Tvůrčí Afrika začala
v roce 2002 budovat. Zároveň slouží jako obrovská inspirace pro mladou generaci.
Matylda a Michal Lázňovští
Ousmane Alédji
patří mezi největší osobnosti současné beninské kultury. Spisovatel, básník, režisér a
dramatik vykonával v minulosti funkci ředitele slavného beninského divadelního festivalu FITHEB.
Působil také ve službách Mezinárodní organizace frankofonie jako expert pro západní Afriku. Dnes je
ředitelem kulturního centra ArtisticAfrica v Cotonou. V roce 1993 založil divadelní skupinu Agbo-
N’Koko a stal se jejím dramatikem a režisérem. V roce 1995 stanul v čele sdružení beninských
dramatiků. Vydal několik knih a získal mnohá ocenění. Mezi jeho nejznámější hry patří Omon-mi
(Moje dítě) zpochybňující určité tradiční jorubské praktiky a klade si otázku, zda lze ve jménu
civilizace zavrhnout iracionalitu své kultury. Hra Imonlè je jakýmsi výkřikem proti lhostejnosti
propojující legendu o jorubském božstvu Guèlèdè (Alédji je jorubský princ) se zavražděným konžským
prezidentem Patricem Lumumbou. Hra Cadavre mon bel amant je dramatem Afriky, které lze číst
jako obecně lidské drama. Odehrává se na pozadí vraždění, diktátorů, korupce a humanitární pomoci,
kterou bohaté země posílají.
je profesorkou francouzské literatury na gymnáziu v Porto Novo. Iniciátorkou
projektu Fémicritures, který akcentuje psaní ženských afrických autorek a propaguje čtení a literaturu
mezi mladou generací. Povídky Cécile Avouglankou se objevily ve sbornících La Paix incendie mon
palais (včetně povídky Un Sourire dans lever du jour, která získala 2. cenu FIPF African), Regards
croisés sur le Coronavirus (povídka L'Apprentissage) a 21 nouvelles de feu (povídka Le Porte-
flambeau). Brzy vyjde její první román Cet Amour inconsolable. Hra Mes poupées noires, noires
(Moje černé panenky) je její první hrou, která vyšla v nakladatelství Beninlivres v roce 2022.
Její název je inspirován básní Gontrana Damase Limbé.
Cécile Avouglankou
Gaël Octavia
je dramatička, prozaička, filmařka a malířka. Narodila se ve Fort-de-France na Martiniku, v současné době žije v Paříži. Její život je rozprostřen mezi uměním a matematikou. Je vystudovaná inženýrka a za sebou má mj. kariéru v telekomunikacích. Psala také do populárního matematického časopisu Tangente. Nebo stála v čele mediálního oddělení pařížského Matematického Fondu. Ve své umělecké tvorbě se zabývá např. tématy sociálního vyloučení, diskriminace žen, rodinnými vztahy či migrací. V roce 2003 si její první hru Le Voyage (Cesta) vybral pro čtení ve svém avignonském divadle Chapelle du Verbe Incarné Greg Germain. Její následující hra Congre et homard (Mořský úhoř a humr) vybrala porota guadeloupského sdružení Textes en Paroles, propagující karibské texty. Tato asi její dosud nejslavnější hra byla uvedena v roce 2011 v Avignonu a vydal ji v edici textů ETC_Caraïbe nakladatel Emile Lansman. V Avignonu byly také uvedeny další její hry, např. Cette guerre que nous n´avons pas faite (Válka, kterou jsme nevedli) či Rhapsodie. Tvůrčí Afrika letos představí hru z roku 2017 Grizzly, s níž se autorka dostala do finále Prix Annick Lansman. Text do češtiny přeložila Míla Janišová. Gaël Octavia je však nejen uváděná dramatička, ale také oblíbená prozaička. V nakladatelství Gallimard jí letos vyšla už třetí kniha. Po románech La Fin de Mame Baby a La Bonne histoire de Mathilde Démétrius je to kniha šestnácti povídek L´étrangeté de Mathilde T. Některé ze jmenovaných děl si budete moci koupit přímo během autorčiných pořadů.
vystudovala literaturu a genderová studia. Od roku 2023 je studentkou dramaturgie na ENSATT. Čerpá z feministických, dekoloniálních a environmentalistických textů, například angažovaných autorek a básnířek Audre Lorde, Baptiste Morizot a Malcolm Ferdinand. Klíčové pro ni bylo setkání s Peterem Brookem, který si ji vybral jako svoji asistentku při zkoušení inscenace Shakespearových ohlasů, v nichž Mélissa Mambo Bangala nakonec sama hrála. Její originální hra Dictionnaire de la rouille (Slovník koroze) získala v roce 2023 Prix ETC_Caraïbe. Tvůrčí Afrika představí její text Hush, Friolerito v překladu Arpine Sahakyan.
Mélissa Mambo Bangala
Linda Mitram
absolvovala grafickou školu Studio M Marseille a výtvarnou školu Campus Caribéen des Arts de Martinique. Fotografii si vybrala jako způsob svého vyjádření. Zabývá se však také dalšími výtvarnými formami, např. sochařstvím, krátkým filmem, kresbou. Její kolekce fotografií s názvem Essaie sur le Nu masculin (Pokus o mužskou nahotu) byla vystavena v Tropique Atriu, národní scéně ve Fort-de-France. Linda Mitram je také divadelní fotografkou. Na Tvůrčí Africe představí v Praze a Brně svoji sérii fotografií s názvem Littoral (Pobřeží).
Dan Bosembo je mladý, všestranný umělec z Demokratické republiky Kongo. Herec, zpěvák a tanečník. Vystudoval Národní institut umění a zábavy. Od roku 2016, kdy zaujal svým monologem Le résistant (Houževnatost), se vydal na dráhu vypravěče. Na 9. Hrách frankofonie v rodné Kinshase vybojoval v roce 2023 pro svoji zemi bronz v sekci vyprávění.
Dan Bosembo
Emile Lansman
je belgický novinář, pedagog, specialista na africkou a quebeckou literaturu, neúnavný organizátor kulturního života, nakladatel. V roce 1989 založil vlastní nakladatelství (Lansman Editeur), které získalo velké renomé nejen v Belgii, ale v celém frankofonním světě především svou soustavnou péčí o vydávání divadelních textů a prací s autory nejen z Evropy a Severní Ameriky, ale také z Afriky. Z původně neznámých autorů, jejichž texty Emile Lansman vydal, se někteří posléze proslavili; jako např. Gao Xingjian, nositel Nobelovy ceny z roku 2000, či Sony Labou Tansi, Koulsy Lamko nebo většina afrických autorů, jejichž hry vyšly v edici Současná hra Divadelního ústavu, a které festival Tvůrčí Afrika od roku 2002 pravidelně představuje českému publiku a čtenářům, včetně letošního hosta – Érica Delphin Kwégoué. Emile Lansman byl hostem Tvůrčí Afriky už v roce 2009. Nyní přijíždí jako host podruhé, a to u příležitosti oslav 35. výročí vzniku jeho nakladatelství a dlouholeté vzájemné spolupráce s Tvůrčí Afrikou.
je herec, režisér, dramatik a také bývalý raper. Dosud napsal asi dvacítku her. Jeho první skutečně uznávaná hra se jmenuje L’ombre de mon propre vampire (2008, Stín mého upíra), a vznikla z pocitu zmaru a deprese. Život před sebevraždou autorovi zachránila jóga a divadlo. Ovlivnilo ho setkání s dokumentárním divadlem. Do té doby psal pouze fikce, od té chvíle se však rozhodl věnovat pouze dokumentárnímu divadlu. Tak vznikla i jeho poslední hra À cœur ouvert, která získala Prix RFI 2023. Tento thriller věnoval kamerunskému novináři a rozhlasovému moderátorovi Martinezi Zogovi, který za to, že informoval o vládní korupci v Kamerunu, byl unesen a posléze zavražděn. Martinez Zogo nebyl prvním ani posledním novinářem, který byl v Kamerunu takto chladnokrevně zabit. Proto mnozí uprchli ze země, kde se již necítili bezpečně. V Kamerunu ostatně nežije ani sám autor, svůj druhý domov našel ve Francii. Některé jeho hry narazily na odpor režimu v rodné zemi. Takový byl osud dramatu Out (2013) o homosexualitě, která je v Kamerunu nelegální a tvrdě pronásledovaná, nebo textu La ménopause du quotidien (2020, Každodenní menopauza) o dvaačtyřicetileté vládě prezidenta Paula Biyi. V rámci Tvůrčí Afriky představíme monodrama Taxiwoman, v níž autor vypráví příběh mladé ženy, která se chce stát taxikářkou, což je zaměstnání, které v její rodině vykonávají všichni muži. Naráží však na předsudky patriarchální společnosti. Zároveň představíme performanci Afrika se do Vatikánu nedostane (Afrique n´ira plus au Vatican). Jde o působivý rituál očištění a zakořenění.
Eric Delphin Kwégoué
Guyaume Boulianne
Guyaume Boulianne se narodil v St. Boniface v Manitobě a vyrůstal v Meteghan Centre v Novém Skotsku. Všestranný umělec, multiinstrumentalista, známý jako jeden ze zakládajících členů skupiny Cy, také básník a vypravěč. V roce 2024 vydal svoji první sbírku básní nazvanou Nâ. V roce 2023 reprezentoval Kanadu na Hrách Frankofonie v Kinshase, kde zaujal svými originálními příběhy i stylem vyprávění. To ostatně představí nyní i v Praze a Pardubicích.
romská prozaička, překladatelka, vypravěčka, členka Klubu romských spisovatelů
Paramisara a terénní sociální pracovnice. V roce 2007 získala Cenu Mileny Hübschmannové za
povídku Pal miro papus (O mém dědečkovi). Její povídka Vánoce 1944 zvítězila v soutěži serveru
Romea.cz „Romské Vánoce“. Autorské pohádky Čardášová princezna a O dvou kočičkách jsou
součástí antologie pohádek Otcův duch a jiné pohádky romských autorů (2012). Ve své tvorbě zdařile
zaznamenává proměny způsobu života Romů v Československu 2. pol. 20. století. Na své dětství
prožité u prarodičů, kteří ji vychovali, vzpomíná v cyklu povídek Moji milí (2014). Povídky Kozačky a
Usmrkaná holčička jako panenka z tohoto cyklu se dočkaly překladu do němčiny. Česky psaná novela
Mít někoho svého vyšla ve sborníku současné ženské romské prózy Slunce zapadá už ráno (2014).
Eva Danišová
Maria Sináková
je prozaička, publicistka, vypravěčka, kariérní poradkyně a kontaktní pracovnice
kladenské pobočky Člověka v tísni. V minulosti pracovala jako asistentka senátorky Adély Šípové.
Debutovala povídkou Díky, brácho, (el., 2021). Její texty se objevily mj. v Lidových novinách,
kulturním čtrnáctideníku A2, obtýdeníku Tvar, týdeníku Respekt a ve sbírkách Všude samá krása
(Kher, 2021), Samet blues (Kher, 2021) a almanachu romského literárního klubu Paramisara Fameľija
nadevše (Slovo 21, 2024).
